Proč jsem se dal zase na kolo?

To je otázka, která je mi více či méně opakovaně kladena. Proč jsem začal jezdit na kole? Proč jsem si koupil tak drahé kolo? Proč jsem si koupil zrovna toto kolo? Proč nejezdím na kole do práce? V tomto článku vám tedy tak nějak chci odpovědět…
Nejdříve trochu z historie…Já na kole Kellys SWAG 50. Šumava 2016 Jako kluk jsem vesměs poznal čtyři kola, na kterých jsem strávil nejvíce času. Ta, co jsem měl půjčená, nechám stranou. Bylo to malé žluté, kolo mého bratrance, na kterém jsem se naučil jezdit, a stejně jako plavat, tak i jezdit na kole jsem se naučil sám. Toto kolo jsem měl půjčené dlouhodobě, neboť bratranec Pavel měl již jiné. Právě u nás v ulici vznikla asfaltová silnice. Cesta, která doposud byla jen prašnou spojnicí, se rázem stala dokonalou závodní dráhou pro malého kluka 🙂
Jezdil jsem stále dokola kolem parku v nejlepší čtvrti v našem městě a náramně jsem si to užíval. Později jsem přesedlal na kolo větší a to si pamatuji, že snad značky Velamos a bylo modré 🙂 S kamarády jsme skákali na malém nájezdu, který byl u nedostavěného domu kousek od nás. Byla to navážka hlíny pro zahrádku. Takový jump 🙂 Když byla obě kola ve vzduchu, bylo to teprve ono. Zvláštní bylo, že nikdo z kola nespadl 🙂
Později to bylo Sobi 20 s dlouhými řídítky a zpětným zrcátkem. S tímto kolem jsem se spolu s kamarádem vydal i opravdu daleko a najet 100 km za den nebyl až takový problém. Neměli jsme s sebou pití, ani jídlo a přesto jsme dojeli. Kolo s jedním jediným převodem zvládalo opravdu hodně. Jezdili jsme po vinohradech a do míst, kam dnes s mojí špatnou fyzickou kondicí těžko vyjedu, byť mám k dispozici mnohem lehčí převod, ale už jsem na tom o chlup lépe 🙂 Zkoušeli jsme jezdit i po zadním a spoustu jiných vylomenin. ja_v_dresu

Při jednom sjezdu z vrcholu kopce dolů z vinohradů jsem měl svůj první vážnější pád. Kolo nabíralo rychlost a ve vymleté strouze od vody se mně rozkmitalo a já letěl kupředu 🙂
Dopad byl kombinovaný. Ruce, čelo, technická ztráta vědomí, byť jen na chviličku, což je zpočátku nenacvičeného pádu zcela běžné. Požádal jsem kamaráda, aby mi dal pro kontrolu několik početních příkladů. Ale znáte to, matika mi nikdy nešla 🙂
Od té doby jsem ve vinohradech už moc nejezdil. Jen cesta na Starý hrad nebo do našeho vlastního vinohradu.

Akce v našem obchodním domě a tak trochu i známost mi přihrála do ruky moji první závodničku. Eska s plastem potaženými berany, kazeta s pětikolečkem vzadu a dvě pily vpředu 🙂 Dnes už nikdo nepamatuje, že řazení byla otázka citu natažením lanka přesmykače. Žádné cvak, cvak a je zařazeno. Toto kolo jsem později dovybavil počítačem Avenir, přidal jsem nosič a vyrobil si tažné zařízení a vozík na potápěčskou techniku. To kolo mám u našich dodnes. Najezdili jsme spolu tisíce kilometrů a nejdále jsme byli na úpatí hory Velká Javořina 🙂 S vozíkem jsem jezdil pouze na Veselské štěrkoviště nebo k Vladimírovi nafoukat vzduchovou láhev.Swag 50 Limited edition 2016 Po zakoupení auta se můj problém s převozem potápěčské techniky vyřešil a zjednodušil a já přestal kolo takřka používat.
Vždycky jsem chtěl horské kolo, ale ušetřené peníze pokaždé padly na něco jiného. Přestěhoval jsem se do Brna a kolo jsem si s sebou nebral a ani mi nechybělo. V tom provozu se mi jezdit nechtělo a v terénech je závodnička na nic. Nějak to celé šlo spát :-/

S přibývajícím věkem se mé krevní výsledky začaly zhoršovat a tak nastal čas začít se pořádně hýbat. Snad se mi podaří zlepšit alespoň něco.
Neinspirovaly mě reklamy na Birel, ale letošní návštěva Orlických hor, kde se objevovali závodníci, skuteční bikeři, kterým se říká Mílaři. Jeli totiž závod na 1000 mil (1600 km). To ne že by mě napadlo ten závod jet, ale jejich síla, vytrvalost a odhodlání mi byla inspirací. Mají můj hluboký obdiv.
Samozřejmě na horách potkáváme cyklisty velice často, ale byli to právě mílaři, díky kterým jsem si uvědomil, že v mých čtyřiceti letech už je na to horské kolo konečně čas.Swag 50 Limited edition 2016

Protože už jsem poněkud zpohodlněl, hledal jsem pouze mezi celoodpruženými koly. Setkal jsem se i s tvrzením, a to u více lidí, že celoodpružená kola jsou do našich podmínek zbytečná 😀 Co znamená do „našich podmínek“? Nemáme tady snad kameny, hrboly, kořeny a pařezy či výmoly…?
Snad to původně začali šířit prodejci, protože chtěli prodat to, co bylo na prodejně. Je to stejné, jako tvrdit, že na motorce stačí odpružená pouze přední vidlice. Jde o jednu z největších fám v cyklistice, která se stále drží při životě a já ji v klidu ignoroval.
Ve výběru mě zaujala kola firmy Kellys. Slovenská firma, která si kola sama konstruuje a montuje. Hledal jsem tedy celoodpružené kolo u nich, protože vzhledem k pětileté záruce na rám a osazení kola, kterým nechává ve stejné cenové relaci konkurenci vzadu, snad nebylo ani jiné volby 🙂 Z videí na Youtube jsem pochopil, jaké kolo (mám na mysli typ) potřebuji a pro jaký účel ho chci. Minimum zpevněné cesty, většinou terén. To je to pravé pro mě 🙂
Nejsem žádný závodník. Dresu, který nosím pro zvýšení viditelnosti, neboť i do lesa se člověk musí dostat přes silnici, dělám spíš ostudu, ale snažím se. Pomaloučku, polehoučku 🙂
Nakonec pro mě byla jasná volba Kellys SWAG 50 Limited edition 2016. Kolo, které mě úplně dostalo. Osazeno suprovou výbavou převážně firmy SRAM, nádherným a funkčním rámem a krásnou barvou. Přesně pro účely, kterým se hodlám věnovat. All Mountain enduro, jak je psáno na rámu, kterému můžu věřit za všech podmínek, do kterých si troufnu. Záleží jen na mých rozhodovacích schopnostech, co v který moment udělám. Toto kolo je univerzálnější, než byste čekali. Sice je to kolo, jehož cena se pohybuje kolem čtyř mých měsíčních platů, ale proč ne? Kupovat něco za deset tisíc a pak to zase měnit se ztrátou nebo upgradovat po částech? Tak jak to dělají někteří na bike-foru, kde začátečníkovi doporučovali vidli se zdvihem 110 mm a sami se sháněli po větším zdvihu, protože jim to bylo málo. Inu, „tobě to stačí, to ti povídám, ale mně je to málo“ 😀
Kdepak. Auto také nekupuji tak, že zkouším Wartburg, 105, X5 a pak Mondeo. Sednu rovnou do Mondea 😉 To ostatní jsou přibližovadla 😀
Když vám někdy někdo bude tvrdit, že vám stačí to či ono, kašlete na něj. Kupte si to, co vám přijde pohodlné a splní vaše očekávání. To, na co vám stačí peníze a má skvělý poměr cena/výkon. I já zjistil, že není rám jako rám a karbon jako karbon. Lepší je mít kvalitní hliníkový rám, než „levný“ karbon. Prostě není všechno ballistec a pevnosti se různí. Neznamená to ale, že by ty ostatní byly špatné.
Proč si nekoupit kolo s kvalitní výbavou? Někomu může třeba teleskopická sedlovka ovládaná z řídítek připadat jako zbytečný luxus. Ten kdo ale ví, jak je důležité při sjezdu z kopce mít sedlovku co nejníže a naopak na rovině v optimální výši či ve výjezdu do kopce, teprve pak takovou „vymoženost“ může docenit. Já osobně si ji nemůžu vynachválit. Co se ostatní výbavy týče, to je věcí osobních preferencí. To, že je mi SRAM sympatičtější než Schimano a Rock Shox než Fox těžko změní skutečnost, co z toho je zrovna lepší. Za rok se na to mohu dívat jinak a v podstatě u mě značka tak úplně nehraje roli. Důležitá je funkčnost.

Často je mi kladena otázka, proč nejezdím do práce na kole, když už jsem si ho koupil? Pravda je taková, že na silnici jsem doma hlavně v autě. Nemám rád pro jízdu na kole ten městský provoz. Motoristé cyklisty ignorují, či velmi často přehlížejí. Cítím se výborně při jízdě v terénu, kde kilometr lesem může být klidně náročnější než deset kilometrů po asfaltu. Je to jen cesta a já 🙂 Koupil jsem kolo do terénu a tam chci jezdit především. Zcela univerzální kolo totiž neexistuje. Snad jen to SOBI 20 😀
Další důvod je ten, že nejsem polykač kilometrů. Ujetá vzdálenost pro mě není důležitá, důležitý je samotný zážitek z jízdy a ten já na silnici takový nemám, i když v plánu nějaký ten kilometr po asfaltu je. Takže se mě ani neptejte, kolik jsem ujel, kolik mám najeto a proč najedu jen 15 km, když ten druhý najede 60 km…
Člověk na silnici musí hodně hlídat okolí a řidiče, jestli o vás ví, což v terénu v podstatě nemusím vůbec řešit. Řeším jen, co je přede mnou. Mám radost i z pouhého kilometru lesem. Jak se kola převalují přes nerovnosti 🙂 Samozřejmě jezdím daleko víc, než byla má první jízda 🙂 a se zlepšující kondicí si to víc a víc užívám.
Poslední věcí je, že si nechci jízdu na kole, která mě baví, spojovat s nevyhnutelným momentem cesty do práce 😀 Chci si cestu užívat, takhle by mě bavila jen cesta domů 🙂 Časem by to vedlo ke ztrátě chuti na kole jezdit 😉 Takže do práce na kole pokud možno ne. Nehledě na to, že tam není žádné místo, kam by kolo šlo odložit či uschovat…

Trochu z praxe:
Nebudu lhát, pokud to myslíte s kolem trochu „opravdově“ a chcete se pohodlně svézt, je kromě kola potřeba koupit mnohé příslušenství a s tím je třeba i finančně počítat. Je to jakoby jste si koupili nové auto a pak jste neměli na palivo a auto by stálo měsíc v garáži, než se objeví na účtu měsíční gáže.
Začnu tím technickým…
Nelze nikdy vyloučit defekt. Věřte, že dřív nebo později přijde, a tak je zapotřebí mít u sebe následující minimum: Hustilka a lepení. Minimální nářadí pro případně dotažení třeba posunuté brzdy na řídítkách vlivem předchozího pádu. To moje nářadí obsahuje i nýtovačku na řetěz. Pořídil jsem také montpáky na sundání pláště, náhradní  duši, patku na přehazovačku a další drobnosti. Některé si ale s sebou už v batohu vozit nemusím. Třeba pračku na řetěz s roztokem na mytí kola stačí vzít na delší výlety do auta, než jen na půldenní projížďku 🙂 Vozím také náhradní ventilek či stahovací pásky. Takovou pásku lze třeba použít při nýtování řetězu aby vám tah přehazovačky nepůsobil při práci s řetězem problémy.
K základní výbavě patří i zadní a přední svítilna. Nikdy člověk totiž neví, jestli se výletík neprotáhne do pozdních večerních hodin a byť se na silnici takřka nevyskytuji, přesto se jí nevyhnu při přejezdu z lesa do lesa a být viděn je naprosto zásadní. Důležitou výbavou je také přilba. Byť si mnozí myslí, jak v ní lidé hloupě vypadají a že není povinná, je tady pro ochranu našeho zdraví a bez ní bych ani nevyjel. Pokud se stanete účastníkem nehody a nebudete mít přilbu, stáváte se automaticky spoluviníkem, byť jste ji nezavinili. Tak pozor na svoji makovici 🙂
Bez rukavic, ve kterých mám lepší úchop řídítek a díky polstrování tolik nezatěžuji ulnární nerv v dlaních, jehož silné namáhání může způsobit ztrátu citu v úchopu a následně při delším drncání tak můžete kolo opustit letem, ani nevyjíždím. Rukavice jsou proto jasná volba i za horkých dnů. Při pádu navíc chrání dlaně. Berte to jako pracovní rukavice 🙂
Proč dres? Dres na kolo je takřka nutností. Výborně odvádí pot, rychle schne. Netlačí, netáhne a je z příjemné látky. Byť mám na zádech batoh o váze cca 7 kg, nemám díky dresu mokrá záda a tak si je ani nenachladím. Navíc v něm není ani zima a má několik praktických kapes. Třeba na energetický gel.
Kraťasy s cyklistickou vložkou. První desítky kilometrů bez takových kraťasů byly pro zadnici doslova utrpením, protože po létech si hýždě na sedlo kola hodně odvykly. S kraťasema naprosto super. Znovu platí, že rychle schnou, takže i když zmoknete, nebudete mokří dlouho. Je „nutné“ mít cyklistickou vložku tzv. „naostro“. Především je to z důvodu, aby odvětrávání zpoceného „podvozku“ fungovalo jak má. Pokud použijete bavlněné trenýrky, budou a zůstanou mokré od potu. Po nějaké době vás začne mokrá látka dřít a vytvoříte si nepříjemné opruzeniny. Na druhou stranu, pokud jedete na dovolenou a nemáte možnost cyklistickou vložku vyprat, potažmo nechat uschnout, protože schne opravdu dlouho a nejste čuňátka, se spodním prádlem (denně čistým) se ten týden kratších výjezdů přežít dá naprosto v klidu. Aktuálně jsem takto operoval na Šumavě (můj profil na sports trackeru). Každý den výjezdu na cca 30 km a nebyl problém, byť bylo opravdu horko. To se týká samozřejmě nás, kteří nemáme vícero kalhot s cyklistickou vložkou, neboť ty kvalitní nejsou zrovna levnou záležitostí.
Brýle. I když si myslíte, že je nebudete potřebovat, nějaké brýle potřeba jsou. Ať už vám chrání zrak před ostrým sluncem nebo před nepříjemnými kapkami deště či všude poletujícími muškami, je vždy lepší nějaké brýle mít. Když vám do oka narazí čmelák ve čtyřicetikilometrové rychlosti, je to nejenom nepříjemné a velice bolestivé, ale také nebezpečné. Můžete spadnout z kola a zranit se nebo se napasírovat pod náklaďák, jedete-li po silnici. Budete mít sice veselou historku pro kamarády, jak vás z kola sestřelil čmelák, ale myslím, že ten zážitek za to nestojí, nehledě k tomu, že můžete přijít o oko. Vítr, třeba při rychlosti 60 km/hod je také do očí velice nepříjemný. Já osobně jsem byl velice rád, že jsem je měl s sebou.
Lékárnička je důležitá součást výbavy. Před lety jsem si koupil německou lékárničku pro cyklisty. Výbava v ní a autolékárničce se nedá srovnat, byla také podstatně dražší než autolékárnička. Každopádně jako nutné minimum v lékárničce považuji desinfekci, pinzetu (na odstranění větších nečistot z rány), nůžky, obvazivo a náplasti. V té mé jsou kvalitní náplasti, které dobře drží s hliníkem pro rychlejší hojení. Také jsem lékárničku doplnil o šití. Nikoliv na rány, to by jsem si netroufl, ale třeba na opravu oděvu, boty.
Boty zatím neřeším. Takzvaně dojedu stávající tenisky. Zatím mě ve vyjížďkách nijak nelimitovaly a protože nejsem závodník, ani neuvažuji o tzv. kufrech, které vám botu „zamknou“ na pedále. V terénu je to celkem kontraproduktivní a mít takové boty na nohou, hrozí pád víc než kdy jindy. Nehledě k tomu, že s těmi kovovými kostkami se fakt blbě chodí už od pohledu, ale zase se můžete věnovat stepu 😀
Samozřejmě nakonec mi to nedalo, protože při natáčení mi boty klouzaly po písku, pořídil jsem si boty s trekovou podrážkou. Hladká patří na silnici.

Batoh nebo brašny na kolo? Tuhle otázku si každý musí zodpovědět sám. Vše má své výhody a nevýhody. Já jsem zvolil batoh z více důvodů. Cokoliv máte na kole namontováno, dělá kolo těžším. Může se tedy hůř zvedat přes překážku. Když kolo tlačíte do strmého kopce, je váha navíc jistě znát. Můžete tak předčasně unavit ruce. Nohy se unaví v každém případě 🙂
Z kopce se to ale veze samo. Když máte batoh, veškerá váha je na vás a tím pádem vás i více tlačí do sedla. Při hledání rovnovážného bodu je tedy na místě trénovat s batohem s věcmi, se kterými běžně vyjíždíte. Batoh v rozložení váhy mezi předním a zadním kolem posune těžiště dozadu, což je třeba při sjezdu docela vítané, při výjezdu příkrého kopce už zase tolik ne a je třeba se více naklonit nad řídítka. Na druhou stranu já o svém batohu vůbec nevím (jsem zvyklý pěšky nosit dvakrát tak těžký) a kromě vody a nezbytného příslušenství tam mám také tři zámky, což dělá téměř polovinu jeho váhy. Dvěma zamykám kola k rámu a jedním rám k něčemu, s čím zloděj neodejde. Hlavním důvodem, proč batoh, je ale Camelbak. Rezervoár na vodu, který mám vždy po ruce a nemusím třeba řešit, jestli na rám přidělat láhev nebo pumpičku a jestli montáž, tedy úchyt nebude náhodou vadit úchopu nosiče kol na střeše auta THULE ProRide 598.
Dalším důležitým důvodem je, že batoh mám stále s sebou. Nehrozí tedy, že vám někdo brašnu vybere. Ona i pumpička může stát ranec peněz. Zvláště pak ta s manometrem na foukání tlumičů a duší v jednom.
Někdo vozí sebou i lanko. U hydraulických brzd lanko sice nepotřebujete, ale třeba k přehazovačce či teleskopické sedlovce jistě ano. To se určitě vyplatí mít s sebou na vícedenní cestu. My hobbíci zas tak často lanka trhat nebudeme a tak na cestu několika desítek kilometrů můžou být dvě lanka zbytečnou „přítěží“. Na druhou stranu to „nic“ moc neváží, ale dohromady se vším všudy váha narůstá a vhodnější může být, vzít si tyčinku 😉 Rozhodně je dobré mít je alespoň na dovolenou. Tedy ty lanka.
Navíc mám v batohu s sebou malé skládací kleště pro stav nouze. Jsou věci, které se moc mezi prsty udělat nedají. Pokud ale člověk jezdí s rozumem, je docela dobře možné, že spoustu věcí zas tak často potřebovat nebude. Já ale chci být připraven na většinu eventualit a pokud to půjde, pořešit problém sám a nečekat na servis. Taky je fajn pomoci někomu v nouzi.
Například brzdové destičky nemají zrovna všude skladem a proto se hodí, když máte alespoň na dovolenou dvě sady náhradních. Může se pak stát, že jste na pár dní dojezdili.

Proč NE muziku na kole? Jednoduše je to nebezpečné. Pojďme se podívat na to logicky. Muzika, ta která se vám hodně líbí, může v jistých situacích působit, jako jakýsi „doping“. Díky ní máte sílu, vytrvalost a odhodlání. Na druhou stranu vás poslech muziky může odstřihnout od okolního děje. Přestanete si jednoduše všímat. Když pominu nebezpečí na silnici a cyklostezkách, kde takový „osluchátkovaný“ cyklista jede zprava doleva a motá se jak šňůry od padáku, jako by tam snad jel sám, je nebezpečí i při pouhé cestě dolů lesem. Sice asi nikoho nepotkáte, ale tím, že máte zacpané uši a jde vám do nich hluk, sotva budete slyšet, co dělá kolo na povrchu, co dělají brzdy atp.
Takový člověk většinou zcela zbytečně spadne. Někomu i přes to, že mu hluk při jízdě narušuje rovnovážný systém a tím pádem i celkové soustředění, po pádu nepochopí, že by třeba nemusel spadnout, kdyby mu hudba nehrála do uší.

Brzdit, nebrzdit
V nějakém videu jsem slyšel názor, že se ve sjezdu brzdí převážně přední brzdou a že přední brzda brzdí 70% hlavního brzdného účinku a jen 30% brzda zadní. Musím ale připustit, že tato informace je z roku 2011. Fyzicky ten tlak (ať už z kopce či po rovině) na přední kolo je  samozřejmě větší, protože brzděná hmota je za ním (podobně jako u auta), ale neznamená to, že by přední brzda brzdila více než zadní, což z videa vyznělo.
Nesouhlasím s výrokem, že přední brzdí 70 a zadní 30% Kolo není motorka a obě brzdy mají stejný výkon. Je jen na každém a konkrétní situaci, za kterou víc zatahá. Přední vás pouze dřív zastaví při stejné účinnosti sevření brzdového kotouče brzdovými destičkami. Pouhá fyzika. Osobně mám na kole obě brzdy naprosto totožné a používám obě pokud možno stejně. Nepreferuji žádnou. Mým cílem je pouze to, aby kola nešla do smyku i když za to pořádně zatahám a abych tak neztratil kontrolu nad trakcí. Tím mohu eliminovat možnost pádu.
Je jasné, že když při sjezdu máte zadek za sedlem, přes řídítka při brzdění přední brzdou nelze přepadnout, ovšem jakmile se vám „blokne“ přední kolo, je to už jen na síle vašich paží, udržet ho v daném směru. Drtivá většina lidí, včetně profesionálů to pak nezvládne a končí to pádem. Z dosavadní zkušenosti na kamenech či kořenech nesklouznu, protože kola jsou v pohybu přesně tak, jak potřebuji a nemají čas podklouznout. Jen se pěkně převalují přes překážky. Možná je to ale i tím, že zbytečně nepřeceňuji své možnosti a mám soudnost, kam si mohu dovolit zajít. Zkrátka jedu na pohodu a ne na krev. Nejedu závod. Závodnici jezdí na hraně svých možností, dávají do toho všechno a tak se občas nějaká chybka vymstí, to jsem tím chtěl říct.
Toto řešení funguje od prvopočátku co na Swagu 50 jezdím a fungovalo i dvacet let před tím, když jsem neměl All moutain enduro. Například při sjezdu z Černé Hory na Šumavě po kamenité cestě nebylo zrovna moc na výběr kudy jet, takže občas ty kameny připomínaly nejhrubší navážku při stavbě silnice a jindy zas šotolinu. Abych se vyhnul kolemjdoucím, občas ze 40 km/hod bylo potřeba zpomalit třeba na 15 km/hod. Při brzdění jsem pociťoval jen dvě věci. Zpomalení a jak tahem lehce zajela vidle. Žádný pocit nejistoty kola. Kolo si jelo dál tam, kam jsem chtěl. Zadní kolo se nehrnulo dopředu bokem a přední se nestáčelo.

Těm tlučhubům, kteří jezdí třeba na Giant a GT, především na bike-foru, co vědí vše nejlépe (oni se jistě poznají, jak tam dělali z některých pitomce) a stále tvrdí, že Kellys neumí dělat dobrá kola, bych rád vzkázal, že nemají pravdu. Vycházet z 20 let starých dat a bez ověření omílat to samé umějí opravdu jenom trapáci 😀
Tak kucí, naskočte na to svoje SOBI 20 ala g a jeďte dělat frajery 😀 Často se totiž jedná o „majitele“ kradených kol, kteří mění komponenty a nástřik kola, aby nebylo poznat původním majitelem. Viďte 😮
Troufnu si s klidem a naprosto vážně tvrdit, že v době, kdy jsem kolo kupoval, nebylo na našem trhu žádné „lepší“ kolo ve stejné cenové relaci. Prostě konkurence byla slabá. Například pro mě je systém zadního odpružení virtual pivot (ratio trail control link) vhodnější řešení, protože světe div se, já jezdím i do kopců a mít ztrátu energie kvůli „prošlapům“ jako je to jinde (u modelů, které virtuál pivot nemají) zvykem, se mi opravdu nelíbí 😉 Zkrátka zamykat odpružení je řešení, které má maskovat nedokonale navržený rám 🙂 Prozatím jsem nezažil situaci, kdy by bylo odpružení zamykat. Kopec je lepší vyšlapat na kole, než to kolo tam tlačit 😀 Ale to už je na jezdci 🙂
Až budete zase něco pomlouvat, sedněte si prvně na to kolo, ujeďte 1000 km a pak vás to pomlouvání přejde 😀

Něco k videu
K natáčení jsem využil jednu dopolední vyjížďku. Foťák nebyl na stativu. Při některých záběrech leží na zemi nebo pařezu, při jiných visí na stromě. Vybral jsem schválně lehký terén, abych měl foťák či kolo vždy v dosahu. Natáčel jsem širokoúhlým objektivem Sigma 10-20, proto se to někdy zdá docela daleko. U několika záběrů jsem musel výrazně zpomalit, neboť bych se pak na daném záběru nevyskytoval dostatečně dlouho 🙂
Jistě se dá na videu všimnout, že při šlapání do příkrého kopce nemusím zamykat odpružení a díky systému upevnění zadního tlumiče prakticky nedochází k žádným zbytečným prošlapům a tedy ztrátě energie. 

Samozřejmě si trochu dělám z několika lidí legraci. Jak Giant, tak GT dělají špičková kola. Hodně je to o jezdci, jestli není namachrovaný chuj 🙂
Druhé video jsem pořídil jako „relaxační“ 😀 Má ukázat, že i na lesních pěšinkách má celoodpružené kolo smysl a díky tomu, že lépe sedí, tak vám toho i víc dovolí a jizdu si více užijete 🙂

3 komentáře u „Proč jsem se dal zase na kolo?

  1. Pingback: Z Brna do Bzence a zpět na enduro kole | Jardův svět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Trocha počítání ;-) Prosím doplňte... * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.