První jarní dýchánek 2018

Musím přiznat, že první letošní vyjížďka byla zívačka. Zíval jsem totiž v jednom kuse. Prvně ještě nejsem úplně zdráv a pak jsem se byl naposled projet na kole 15.10.2017, což je opravdu dlouhá doba. Skoro půl roku. Mapa trasyKolo jsem si nachystal už loni. Jen jsem ho zbavil prachu a králičích chlupů. Dofoukal jsem na 2.2 bar. Něco málo totiž ušlo. Zadní tlumič ok a na předním budu muset ještě trochu ubrat. To sice ne vždy vadí, když je malinko tvrdší, ale pohodlná ta jízda moc není.
Litr vody do Camelbaku, ionťák do flašky. Nějakou tyčinku a pomalu vyrazit.
Pomalu, tak jsem to plánoval. Dlouho jsem nejel a tak jsem čekal, že ten „respekt“, než se pořádně rozkoukám, bude větší. Snad se někde nesvalím 🙂

Super počasí. Ve stínu 11°C, poměrně slunečno a až na ten vítr celkem pohoda. Vzduch je do hrdla ale pořád dost studený. Vzal jsem si jen dres a cyklo mikinu. Na zádech „hřeje“ batoh, na nohou a loktech chrániče.

Počasí je takové, že v přilbě není ani zima ani horko. Dnes mám poprvé na sobě nové Kalhoty od Endury SingleTrack. Jsou super. Jediné, co bych jim vytknul je, že se na ně chytají chlupy z králíka 🙂

Většinu projížďky jsem docela trpěl únavou a tak jsem se rozhodl nejezdit někam dál. 
Zkrátka ještě nejsem připraven jezdit plnohodnotně po lese. Ovšem i tak jsem si jízdu částečně užil. Byť byla krátká (na delší jsem neměl moc sil), docela to šlo. Když už jsem se blížil k domovu, tak se mi ještě nechtělo.

Relive ‚Lunch Ride‘

Zatímco lidé se v rezervaci procházeli jako v parku, viděl jsem tudy jet i cyklistu napříč rezervací, já si užíval kamenité pěšiny i lesa. Kašel se z chladného vzduchu sice zase vrátil, ale snad se dám už do kupy. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Trocha počítání ;-) Prosím doplňte... *