26.10.02 v 16:10 - Dlouho jsem už nesmočil neoprén a tak po dlouhé době vycházelo na sobotu slušné počasí. Tedy relativně slušné, protože celé dopoledne jen pršelo a slunce vykouklo pořádně až po 14-té hodině. Nachystal jsem si totiž kousek jemného pletiva, které jsem hodlal umístit na dno v blizkosti kolonie sláviček. Toto nevelké pletivo ( asi 60x25cm ) jsem umístil na hřeben kopce v hloubce kolem 4m. Počkám co se tam usídlí, jestli rostliny, nebo škebličky. Každopádně to bude nějakou dobu trvat. Docela mně potěšilo, že u výběžku potopený kovový rám už téměř není vidět a všude kolem jej obklopují rostliny. Ještě loni koncem prázdin tam byl jen ten rám. Voda už je docela chladná, ale oproti létu je lepší viditelnost, ovšem z fotek asi nic nebude, protože světla bylo celkem málo.

31.8.02 v 15:50 - Po delší odmlce, vlastně po návratu z Řecka jsem se rozhodl opět vyrazit na moji oblíbenou lokalitu Veselský štěrk. Moc lidí už břehy lokality nelemovalo, neboť v podstatě už je po prázdninách a voda také začíná pomalu chládnout. Vzal jsem si sebou obvyklé věci a poprvé taky jsem měl možnost vyzkoušet hloubkoměr UWATEC ve sladké vodě. Hodil jsem na sebe výstroj a vyrazil. Radek říkal že u břehu je mizerná viditelnost. Plaval jsem tedy až doprostřed a když se mi zdála viditelnost slušná tak jsem se zanořil, ale ouha. Vditelnost u dna sotva metr. Hloubka 6,8m a tak hnusná voda ? Plaval jsem směrem k jihovýchodnímu rohu a několikrát se podíval dolů. Na některých místech to bylo lepší. Opět jsem si zaplaval podívat se na kolonii sláviček. Zde byla viditelnost kolem tří metrů. Postupně jsem se z tohoto místa vracel směrem k výběžku. Našel jsem hezký kopec obývaný slávičkami a také dvěma kusy stromu. Zde byla vyditelnost také solidní. Proplul jsem okolo a pak pokračoval zpátky ke břehu. Že by slávičky pozitivně ovlivňovaly čistotu vody ???

14.7.02 v 17:40 - Navštívili mě přátelé z Čech a tak jsme vyrazili na štěrkoviště. Hledali jsme místo, kde nebude auto daleko od vody a pokud možná taky ve stínu. Po delším hledání jsme se usídlili v zátoce. Voda teplá a tak jsem si nebral ani horní díl neoprénového obleku. Zato však závaží jsem měl malé. Tři kila, byť jsem měl jenom kalhoty bylo málo a zanořování mi činilo docela problémy. Viditelnost byla velice různorodá. Někde jsem se zanořil a viditelnost byla fajn, ale jak jsem plaval třeba jen 6 nebo 7 metrů, tak voda začala být zelenější a zelenější, že šlo vidět sotva na metr. Není se ale čemu divit. Když voda kvete, tak v zátoce to platí dvojnásob.

6.7.02 v 15:35 - Po delší pauze jsme se s přáteli vydali zase na štěrkoviště. Počasí nebylo nejlepší a to samo o sobě naznačovalo menší účast turistického ruchu. A opravdu. Kromě asi 30-ti aut tam mnoho lidí nebylo. I přes mé nadávání, jací jsou tady bordeláři, neboť hned na parkovacím plácku jsem spozoroval značnou hromádku smetí, jsme zakotvili na obvylkém místě. Čas pomalu plynul a tak jsme si zašli zaplavat. Voda kupodivu poměrně chladná a to mě docela potěšilo. Na plavání to stačilo, ale na potápění bez neoprénu pár metrů pod hladinou bych jistě nakul kosu i nějaký ten srp :-) Každopádně mě zima ani horko nebude. Viditelnost je mizerná. V hloubce 4m mezi 50cm až 2m a to jen místy. V hlobce 6,5m je viditelnost tak špatná, že než jsem dno uviděl, tak jsem do něj zaryl rukama. Tedy od 20-ti centimetrů do maximálně 1,5m. Z hladiny je viditelnost mezi 1m až 2,5m. Je to poprvé co se mi na štěrku stalo, že je u dna horší viditelnost než u hladiny :-( Díky vedrům, která způsobila kvetoucí vodu je to teda mizérie a krom pivní láhve a nějaké té slávičky jsem nic nenašel. Za to však byla jiná sranda...

23.6.02 v 8:15 - Tentokrát zase na kole. Závaží jsem si upevnil na nosič abych ho zbytečně neměl na zádech v báglu. Vzal jsem také sebou foťák, abych pořídil nějakou novější fotku. Na lokalitě už v tuto dobu bylo kolem dvaceti lidí. Převážně ti, jenž tady stanují. Tentokrát jsem si vybral jihovýchodní roh lokality. Tam jsem totiž ještě nebyl a taky tam nikdo kolem nepřekážel a nekalil vodu. Později jsem zjistil, že vítr vane od západní strany což není zrovna dobré. Po krátké přípravě a vydzungnutí patřičného množství vody jsem splynul s hladinou. 10 metrů od břehu byla viditelnost mizerná. Vydal jsem se tedy směrem ke středu štěrku a asi po 100 metrech jsem se zanořil. Viditelnost z hladiny 2m v hloubce 5,5m cca 2m. Prostě slabota. Všude kolem v hloubce pod 4m plavaly nějaké částice jako v polévce a nad 4m to bylo jako písková clona. Dole byla alespoň chladná voda a mě nějak vyprahlo. Objevil jsem místo vzdáleně připomínající korálové útesy. Byly to výčnívajicí objekty ze dna. Asi jako pařezy o průměru né větším než 30 cm. Jenom nebyly ze dřeva a na nich malé škebličky což vypadalo docela hezky. O kousek dál jsem sebral alespoň jednu škebličku, vlastně jen její polovinu, abych mohl určit druh, který se nám tady povaluje :-)

21.6.02 v 8:30 - Vzal jsem si den volna a vyrazil jsem k vodě. Počasí se zdálo nejasné a tak jsem předpokládal že mě při mém potápění nebude nikdo rušit. Přijel jsem k vodě a zdála se býti poměrně čistá. Vybral jsem si místečko a zanořil se. Jenže ejhle, dole to nebylo zase tak hezký jako nahoře. Viditelnost kolem 3m a chvílemi jsem proplouval jakýmsi mlhovým závojem. Při potápění s přístrojem by mi to až tolik nevadilo, ale na nádech to trochu štve:-( Neopomněl jsem také podívat se za nějakým úhořem. Tohohle jsem překvapil když ležel mezi rostlinkami. Pohladil jsem ho po hřbetě a zmizel okus dál jak střela. Až na viditelnost to bylo celkem fajn. A na ten bordel na břehu, ve vodě je toho naštěstí mnohem míň. No a když nic, tak si člověk alespoň pokecá s holkama z Veselí... No a také bych se chtěl omluvit Petře z Uherského Hradiště že jsem ten řetízek nenašel...Je to jako jehla v kupce sena :-(

15.6.02 v 15:40 - Tuhle sobotu jsme s Radkem vyrazili na štěrk, pač pařák byl řádný. Vcelku se kolem motalo dosti lidí a my jsme zakotvili na obvyklém místě. Rozhodně jsem se nevyhnul spoustě narážek a posměšků při oblékání neoprénu, ale voda není ještě to pravé. Nicméně to těch pár jedinců přešlo a já si z toho stejně houby dělám. Velmi mě překvapilo, že v našem čtverci začínají se objevovati toliko očekávané rostlinky. Asi metr od jedné, která se vypínala k hladině se maskoval zhruba 60cm dlouhý úhoř. Koukal po mě a čekal co mu udělám. Samozřejmě že nic, ale nejistota v jeho očích byla patrná. Když už jsem byl u něj mrsknul sebou všivák a během chvilky byl ode mne 6 metrů. Viditelnost u dna v tomto místě tedy slušná. Jinde se mi zdála i lepší a někde horší, když jsem kousek od břehu měl jedné slečně hledat stracený řetízek. Pak už jsem našel jen dětskou potápěčskou masku a potkal několik malých rybek.

4.6.02 v 15:15 - Hned z práce jsem zajel autem na štěrkoviště. V báglu připravených 9Kg závaží a všechno ostatní potřebné pro potápění na nádech. Bylo pěkně horko a taky dusno. Při oblékání neoprénu jsem průběžně doplňoval tekutiny. Na mě se kolem motalo až příliš mnoho lidí a tak jsem nevěděl jak na mě budou reagovat. Naštěstí kladně. Po přípravě jsem západně od výběžku smočil kvádro :-) Voda se jevila poměrně teplou a tak jsem se zanořil do 3,5m Šlo to velmi snadno a já si liboval, že jsem relativně správně vyvážený. Ne jako minule. :-) Bylo to prostě super a úplně něco jiného než jako vždycky. Voda byla prosvětlená sluncem a na dně byl vidět každý detail. Plaval jsem pomalu jihovýchodně a co se to tam přede mnou schovává? Úhoř a ani nemrkl :-) Zalezlej v díře jen pokukoval, jestli nejsem pro něj nebezpečím. Zamával jsem mu a proplul jsem nad ním a vychutnával si pohled kolem sebe. Později jsem se vydal více jižněji. Viditelnost byla poměrně slušná a v hloubce 4,5m kousek od břehu jsem viděl asi na 4 metry až ke kopci. Najednou se mi před očima objevil "les". Rostliny vypínající se z této hloubky až téměř 50cm pod hladinu. Obeplul jsem "lesík" a díval se na něj ze všech stran. Připadal jsem si jako v malém chaluhovém lese na Kalifornském pobřeží. Smůla, že jsem neměl foťák, nebo kameru, neboť slunce protínající vodní hladinu a prosvětlující tento lesík...hmm opravdu to vypadalo výborně. Kolem malé rybky a na písčitě žlutém dně několik rozevřených škebliček. Zabalil jsem to asi 5 minut před deštěm :-) Bylo to vážně fajn...

30.5.02 v 18:25 - Poprvé jsem letos zavítal na štěrk za účelem zanořit se. Zavítal jsem na jihozápadní pláž. Počasí se však příliš nevyvedlo. Všechny vlny směřovaly díky větru na jihozápadní stranu a tak se nejenom že na pobřeží usazovala vodní pěna, ale taky viditelnost nestála za nic oproti minulému týdnu. Příště se nejspíš vypravím na východní stranu, kde je nejčastěji klidná voda a nabízí se tak lepší viditelnost bez zvířených usazenin a zelené vodní "květeny" Teplota však byla solidní a pro otrlého plavce dostatečná. Viditelnost cca 3m v hloubce 3m. Na hladině poměrně nízká a to zhruba 1,5m.

15.1.02 v 18:22 - V brzké době se na jedné ze stránek v sekci lokalita Veselský štěrk objeví aktuální fotografie ze štěrkoviště. Pravděpodobně 1.2.02. Mimo sezónu bude tato fotografie aktualizována 1x měsíčně a v sezónu pokud možno každý týden.

3.9.01 v 16:30 - Dnes se udělalo docela hezky a tak jsem se rozhodl, že trochu zmapuji štěrkoviště. Nebral jsem si nic kromě kamery. Chtěl jsem ještě než bude zase škaredě a než odjedu na dovolenou pořídit pár obrázků štěrkoviště i z jiných míst, než je to na které se chodím čvachtat. Několik dní špatného počasí vodu znatelně zchladilo. Cílem mého počínání bylo pořídit obrázky takové, aby případní zájemci o potápění správně a bez problémů trefili na lokalitu. Takže jsem blejsknul vjezd a vrátnici za kterou se má zahnout doprava, jak popisuji v sekci "Oblíbené lokality" Bohužel Vám tento popis mohu poslat jen na požádání. Již ho nemohu zveřejnit na internetu, aby se k nám necpali rybožrouti a harpunáři :-(. Celkem jsem udělal 15 minut záběrů a celé štěrkoviště jsem obešel. Tyto snímky mě stály spoustu krve, protože komárum přišlo vhod, že nemám repelent a jsem jen v bermudách a košili. Mé pozornosti neušel ani bezmála 50cm dlouhý Bolen dravý. ( Možná byl menší, ale přes 40 měl zcela jistě...) Také štiku jsem pozoroval, která se poflakovala blízko břehu u hladiny. Obrázky, kde budou vidět bezproblémové vstupy do vody potápěčů s přístrojem a další snímky dám na stránky až se vrátím z dovolené. Každopádně potápěče u nás vítám. Též jsem zjistil, avšak to nemám potvrzeno, že restituenti raději pozemky vrátili městu Veselí. Protože kdo by co měl z třeba z deseti Árů vody. Tak se o to starají jen rybáři, kteří občas dělají brigády. Zatím přeji hodně zdaru ! JARDA

19.8.01 v 15:00 - Vyrazili jsme trochu dřív, aby jsme mohli být u vody déle. Byl jsem dost nachlazen a tak jsem se rozhodl, že si vezmu "Džeára" a budu měřit hloubku. Procestoval jsem dvě třetiny štěrkoviště. Největší hloubku a to je vzhledem ke konstrukci hloubkoměru míra jen orientační, jsem naměřil 7,40 m. Na většině míst byly míry od 6,20 m až po 6,80 m. Naopak směrem na západ v rybářské zátoce byla hloubka jen mezi 5,50 až 6,10 m. Veslování mě pořádně zmohlo a tak jsem posvačil a rozhodl se, že se přece jen párkrát zanořím. Vůbec mi to však nešlo a viditelnost taky nic moc. Ke dnu jsem se dostal jen blízko břehu v hloubce kolem pěti metrů. Příště to snad bude lepší...Obohatil jsem totiž trochu svoji výbavičku. JARDA

4.8.01 v 16:39 - Jak se zdá, tak na štěrku se dá i něco najít. Jenže já mám na tyhle věci smůlu. Zrovna když jsem tam nebyl, tak kámoš Radek tam na dně v hloubce kolem čtyř metrů našel tři dvoukoruny a to hned vedle sebe, takže už se dá mluvit o profesionálním potápění, neboť má z toho zisk.... :-) Taky nějaké ty rozbité štamprle, láhve a podobně. Já jsem při posledním potápění našel jen kelímek od piva, kukuřičný klásek a sáček od sušenek. Tohle přece nepatří do vody. Když se podaří a není to daleko od břehu, tak to hned vyhazuji ven. Lepší je však pohled na velký kámen v obležení zřejmě Hrachovkou říční nebo něčím takovým. Moc se v tom zrovna nevyznám - nejsem zoolog či hydrobiolog... Několikrát se mi podařilo "jít dolů" na místě, kde je zvířená voda, jakoby se tam zvířilo bahno na dně. Dřív jsem si myslel, že to udělala nějaká větší ryba, ale dnes se spíše přikláním k jiné teorii. V tomto místě jsem nikdy nebyl až úplně na dně. Odlákala mě ta nahnědlá, špinavá a nezvykle studená voda. Fakt ta teplota se dá bez neoprénu jen těžko zvládnout. Tak jsem po těchto úvahách usoudil, že tudy zřejmě přitéká spodní voda. Nemůže to být nemožné, neboť v červenci nějaký čas nepršelo a já jsem v tu dobu štěrk navštívil ve dvou rozdílných temínech ( myslím, že to bylo více než týden ) a musím říct, že jsem si hned všiml, že hladina znatelně stoupla a předtím pár dní po deštích byla mnohem níže. To znamená, že se hladina zvedla až voda prosákla do spodních vod. Takových míst tam ale bude určitě víc, já jsem zatím narazil několikrát jen na jedno. Dříve bylo na štěrku velké čerpadlo, které vodu čerpalo pryč, ale to už několik let nefunguje a není tam, takže je možné, že hladina půjde ještě mnohem výše, neboť tato oblast je bohatá na spodní prameny a ty dosahují dost vysoko. Jelikož je hladina štěrkoviště několik metrů pod úroveň rázu krajiny, lze v příštích letech očekávat vzestup hladiny o několik dalších desítek centimetrů, pokud se voda někam neodpustí nebo nebudou taková sucha, že by hladina spodní vody klesla, ale to je jen můj názor. JARDA

29.7.01 v 16:30 - Konečně jsem se taky dostal k vodě. Protože se mi ale nechtělo zase plavat až na druhou stranu, rozhodl jsem se, že přibalím do svého báglu své malé plavidlo. Je to nafukovací, takový jakoby člun. Kamarádi mu dali přezdívku "JR" (Džeár). V podstatě je to spíše velké lehátko s polštářkem a vysokým bokem jako třeba na Zodiacku...Pohodlně se v něm leží a taky spí. Jednou jsem v něm usnul na přehradě a proud mě unesl asi kilometr od břehu kde jsem měl věci. Naložil jsem všechny věci a pomalu pádloval na jih. Zakotvil jsem kousek pod stromem a hned ke mě přišli nějací kluci. Že prý mi to pohlídají, když se budu potápět a hned, jestli si ho můžou půjčit. Tak jsem řekl že jo a plaval dál od břehu, abych nemusel v tom kalisku ztrácet čas. Několikrát jsem se zanořil. Zhruba 20 metrů od břehu byla ještě jakš takš teplá voda, ale pak dál už mi bylo docela zima. V jednom místě a to ne moc daleko od břehu jsem byl asi metr a půl ode dna a nademnou bylo spousta vody, asi tam bude pořádná jáma. Nebýt toho, že jsem měl baterku, ani bych nepostřehl, že dno je ještě tak daleko. Nahoru mi to trvalo pěkně dlouho, takže hádám, že jsem byl v hloubce přes 6 m. Pro jistotu si to však raději změřím až dám dopořádku "hloubkoměr". Potápění mě docela unavilo a tak jsem zase naložil věci a pádloval na druhou stranu. Po vydatné svačině jsem opět "zalezl" do vody. Lidé už se pomalu vytráceli a voda byla čistější. Napadlo mě, že bych mohl najít masku, kterou mi loni kamarád ztratil kousek od břehu v hloubce asi tří metrů. Pomalu jsem tedy ta místa začal pročesávat. Viditelnost, hned jak jsem se dostál pod "špínu" byla opravdu skvělá, kdyby tam tak ještě svítilo slunce, bylo by to ještě lepší. Vzít si sebou baterku se opravdu vyplatilo. Viděl jsem asi na 4 až 5 metru a to jen díky tomu, že nademnou byla kalná voda a taky jsem byl už ve stínu, jinak by to bylo mnohem lepší. Našel jsem však jenom kelímek od limonády a nějaký zbytek klásku kukuřice. Takže žádný hezký nález. Dno jde téměř okamžitě velmi strmě dolů a tak maska může být bůh ví kde. Ještě jsem si řekl, že se párkrát zanořím. Plaval jsem s obličejem ve vodě a tak jsem nevěděl, kde jsem protože byla dost nahoře zkalená. Několikrát jsem se nadechnul a zanořil se. Netušil jsem však, že uvidím dno tak brzy a tak z blízka. Narazil jsem hlavou do dna a to jsem ploutve nešoupnul ani pod vodu. Na to by se fakt hodil kompas. Vůbec mi totiž nedošlo, že jsem v tak malé hloubce. Obrátil jsem se obličejem nahoru a pomulu mě to vynášelo. Musím říct, že to byla docela slušná pecka. Jen jsem si řek "Ty blbče, co to tu děláš ?" Vyfouknul jsem vodu ze šnorchlu a zkontroloval jsem si hlavu, zda-li neutrpěla zevní poškození. "Je to v pohodě" - usoudil jsem a naposledy jsem se zanořil, avšak baterka už mi začala slábnout, zapoměl jsem ji po 15.7. nabít. Kromě jedné malé rybky a dna ze dvou centimetrů jsem dnes opravdu nic nového neviděl. No vždyť to zkusím někdy příště a třeba tu masku časem najdu. JARDA

15.7.01 v 16:19 - Je to přesně pět hodin a 23 minut, co jsem vylezl z vody. Dnes a taky včera jsem byl docela spokojen. Zaplaval jsem si až na protější břeh štěrkoviště. Voda je tam opravdu čistá, totiž všechen sajrajt se jaksi bere k severovýchodním břehům. Dno je tam také rozmanitější, ale samozřejmě se od toho nedájí čekat nějaké zázraky. Když jsem odpočíval někde v polovině, tak se ke mě připluly labutě podívat a chtěly mi okusovat šnorchl. Když jsem však zvedl hlavu, tak se lekly škaredého chlapa a odletěly. Já je teda vůbec neviděl, ale tak mi to povídal kamarád Roman, který mě sledoval ze břehu. Jak to tak vypadá, tak řasy pomalu u dna začínají odumírat, protože voda v některých místech u dna je znatelně hnědá. Na několika místech v prostřed štěrkovište, kde jsem se také potápěl. Byl jsem několik centimetrů ode dna a to nebylo téměř vůbec vidět. Baterka se osvědčila, bez ní bych do něj narazil. Buď to jsem vyplašil nějakou rybu, která vodu u dna zakalila, nebo to budou ty řasy ? U jižních břehů je naopak vidět hezky. Dno tam je v některých místech strmé, ale stejně porostlé rostlinami, které jsou našedlé od nánosů. Prohnal jsem malou rybku a posvítil jsem si na strmost dna. To klesá prudce zhruba do tří až čtyř metrů, pak už je klesání mnohem pozvolnější. Na jihu mě to více láká. Člověk se tam může potápět čtyři metry od břehu a přitom hned vidí jak daleko je ode dna a jak postupně klesá. Může si pak rozvrhnout kam až poplave. Nepůjde strmě dolů, ale může kopírovat dno, takže se tlak snadněji vyrovnává. Naproti tomu uprostřed je v některých místech u dna tak voda studená, že mě to až vylekalo a raději jsem se otočil a pomalu stoupal nahoru abych byl v teplé vodě. Dnes se taky pěkně rozfoukal vítr. Voda pak zezelenala a vlny byly jako na moři. Pomalu jsem tedy šnorchloval zpět k severovýchodním břehům. Na svůj šnorchl si teda nemůžu stěžovat. Vlny byly dost vysoké na to aby trubice zmizela celá pod vodou, ale vlnolam na šnorchlu opravdu funguje, nedostala se mi do něj ani kapka a já se vůbec nemusel omezovat v plynulém dýchání. Dnes tam sice se mnou nebyl kolega Radek, ale viděl jsem ve vodě ještě jednoho staršího chlápka co si přišel zašnorchlovat. Jenže byl docela blízko severovýchodních břehů a dnes, i když byl asi 50 metrů od břehu, nebyla v těch místech voda nic moc. Lepší už to však bylo zhruba 100 metrů od severovýchodních břehů. No alespoň nejsem jediný blázen, co chodí na štěrk šnorchlovat. JARDA

6.7.01 v 16:00 - Využil jsem svátku Cyrila a Metůda a odpoledne jsem zase se svými přáteli vyrazil k vodě. Počasí nemohlo být lepší a voda nejčistější za tuto sezónu. Nic lepšího si už nešlo přát. A k tomu ještě krásný holky v bikinách, no prostě paráda. Kamarád Radek mi ukázal svoji novou masku SOPRAS SUB. Protože jsem ho ještě v ní neviděl. Pujčil jsem mu odmlžovač a vyrazili jsme. Voda byla opravdu mnohem čistější, ale i tak jsme si pro začátek zaplavali asi těch 50 metrů od břehu, protože se tam ostrost vidění výrazně zvyšuje a je tam i víc vody, ale na tom ani tak nezáleží. Je mnohem zábavnější a taky bezpečnější se s někým potápět nežli sám. Roman, druhý z kamarádů nás jistil nahoře, protože nemáme bóje, nerad bych, aby nám nějaký mamlas najel na hlavu. Tomuto se dá předejít i tak, že při vynořování natáhnete ruku, pořád sledujete hladinu a přitom se otáčíte dokola aby jste viděli, jestli někdo není v nebezpečné blízkosti, nebo se neblíží k místu vašeho vynoření, předejdete tak vašemu úrazu, či jiným komplikacím. No ale to jsem trochu odbočil. Voda sice nebyla o mnoho teplejší, ale u dna to nebyla zase taková hrůza. Kvetoucí voda byla maximálně jen 3,5 m až 4 metry a pak hlouběji už byla voda krásně čistá. Zhruba 1,5 metru nade dnem už bylo perfektně vidět na několik metrů. Odhaduji tak 4 až 5 m. Nemohu to však tvrdit přesně, protože, vždy když jsem byl u dna a plaval jsem směrem na sever čí severo západ tak se předemnou vždy objevil jakoby kopec. Nebýt kopce, tak by bylo vidět dál. Ono totiž dno je celé v horizontálních pruzích z východu na západ táhnoucí se, nebo opačně chceteli. Každopádně je tímto způsobena proměnlivá hloubka jezera s prudkým klesáním dna a zase opětovným stoupáním. Ale to nemám ověřeno a je to jen doměnka. Zatím co Radek proháněl po dně rybičky, já jsem se trápil se svým prototypem baterky. Zkoušel jsem kolik vzduchu bude potřeba, abych udělal z mírně negativního vztlaku mírně pozitivní. Zjistil jsem, že aby mohla baterka odpočívat na hladině budu potřebovat alespoň deci, né-li deci a půl. No zatím je pod hladinou světla dost a na noční ponory se hned tak nechystám. Když jsem se blížil ke dnu a byl jsem už víc jak 4 m pod vodou, zahlédl jsem konečně nějakou větší rybu ale přes to zelené jsem ji sotva viděl, jen se mihla mrška, takže zase nic. V každém případě tam chci jet dnes zase a přezkoumat opět své možnosti. JARDA

30.6.01 v 15:15 - Zase jedna volná sobota, a tak jsem sedl na kolo vzal na záda výbavu a vyrazil na nejbližší a nejčistější vodní nádrž v okolí. Zrovna mi na baterce zaschnul nástřik, takže to byla výzva pro její pořádné vyzkoušení. Počasí opravdu přálo. Jenom jsem tam přijel, začalo se smrákat a po chvíli spustil zahradnický deštík. No to ani nevadilo. Lidí tam bylo jako šelem, takže se alespoň někteří vytratili. Odjelo jen několik aut a hned zase začínalo slunce vykukovat z mraků. Opravdu se vyjasnilo a za pár desíek minut už tu byl zpátky pařák. Nachystal jsem si věci. Snad jeden z nejdůležitějších kroků je si před ponorem nachystat masku. Můžete použít poměrně drahý odmlžovač, který vám určitě dlouho vydrží, nebo nějaký laciný šampón. Ten vám vydrží při běžném používání tak dlouho, že než jej vypotřebujete, tak se snad i přestane vyrábět. Popřípadě si do masky plivněte, trochu to rozmázněte po skle ( zevnitř ) a pak opláchněte. V každém případě budete alespoň něco vidět, když se vám maska nebude mlžit. Na hladině byly trochu vlnky ale nic co by mohlo ohrozit chlapa se šnorchlem. Tak jsem si obul botičky a ploutvičky. Hodil jsem baterku přes rameno a pomalu a trochu nejistě jsem vyrazil od břehu. Voda kolem břehu byla velmi zakalená lidmi dovádějícími ve vodě, tak jsem pomalu plaval alespoň 50 metrů od břehu. Postupně jak jsem se vzdaloval a voda se jevila čím dál tím více čistější. Jak slunce svítilo, pozoroval jsem paprsky pronikající vodou. V místě, kde jsem se pohyboval byla opravdu bezvadná viditelnost a tak jsem baterku nechal vypnutou. Zanořil jsem se. Pomalu jsem klesal kolmo dolů. Trochu se mi hůře vyrovnával tlak. Pokud se vám toto stane, tak zastavte a zkuste při vyrovnávání tlaku zaklonit hlavu a nebo nejlépe se vrátit alespoň do vodorovné polohy a tlak znovu zkuste vyrovnat. Pokud to nepomůže, tak se buďto vraťte zpět na hladinu, nebo jen vystupte o něco výše. Jak vyrovnat tlak a další životně důležité techniky se dozvíte v rubrice "CO JE TŘEBA VĚDĚT". Byl jsem tedy asi jen ve čtyřech metrech, ale dno stejně nikde. Voda byla do zelena. Otočil jsem se hlavou vzhuru a přestal jsem se hýbat. Pomalu jsem stoupal a "ležel jsem na zádech" Pohled na vodní hladinu je krásný, ale pohled zespodu na hladinu je opravdu skvělý. Času bylo dost a tak jsem si to vychutnával, ale vzduch v plicích mě vynášel pomalu nahoru. Tak jsem se tam poflakoval pár desítek minut. Viditelnost byla alespoň 4metry, né-li více. V průběhu svého počínání jsem zjistil, že k mojí nezpokojenosti přibylo jisté zjištění. A to, že moje baterka má mírně negativní vztlak. V praxi to znamená, že se mrška potápí, líp než já. Vyřeším to ovšem nějakou vzduchovou kompenzací. Když už ze zátoky, kde jsem měl své věci, zmizela většina lidí, rozhodl jsem se podívat ke dnu. Zamířil jsem ke dnu. S rostoucí hloubkou jsem pozoroval, jak to "cosi"zelené ve vodě je méně husté, ale dno jsem stále přes zelenou vodu neviděl. Musel jsem se dvakrát zastavit. Pozdě jsem totiž vyrovnával tlak. Pořád jsem myslel, že ještě kousek a už uvidím přes zelenou vodu dno. Najednou "obraz" trochu zešednul. Po vteřině jsem viděl dno, bylo na dosah ruky. Zvláštní, že kvetoucí voda má normální barvu a průhlednost až tak 50 čísel ode dna. Tam už byla viditelnost skvělá. Je to způsobeno tím, že řasy kvetou jen do určité hloubky. Tam kde je pro ně dost světla a teplejší voda. Tedy nad teplotním zlomem obvykle? Dno prudce klesalo do hloubky a bylo pokryté spoustou pro mě neznámých rostlin zaneřáděných jistou vrstvou nánosu. Chvíli jsem se rozhlížel a pak jsem pomalu vystoupal nahoru. Ten den jsem se tam ještě párkrát podíval, ale protože voda ještě nemá tu správnou teplotu, tak jsem to po šesté hodině ukončil. JARDA

16.6.01 v 15:47 - Zajel jsem si trochu zašnorchlovat. Ačkoliv bylo špatné počasí, musel jsem vyzkoušet svoji baterku. Byla složená jen tak aby fungovala. ( Chybí ještě zapojit dráty na konci pro nabíjení. ) Protože viditelnost byla velmi mizerná ( při šnorchlování asi jen 60 - 70 cm ) viděl jsem houby. Jen v mělké vodě šlo vidět na dno a na rostliny pode mnou a taky kolem mě. Ani světlo neprosvítilo " kvetoucí vodu ". Každopádně 50 W halogen neměl šanci. Tu a tam začalo poprchat a tak jsem se dlouho nezdržoval. Ve vodě jsem byl všeho všudy něco málo přes 9 minut. Nebyla sice nijak studená, ale nebylo se na co dívat. Teplotu vody jsem neměřil, ale byla docela teplá, ostatně jsem to předpokládal, pár dní před tím bylo hezky. Protože viditelnost byla malá a já jsem byl u vody sám, ani jsem se nepokoušel ponořit hlouběji, i když mě to hodně svádělo a sem tam mi nateklo do šnorchlu. Nebral jsem si ani závaží. Nevěděl jsem totiž, jestli mě sama baterka nepotáhne ke dnu. Vlastně jsem ani nezjistil, jaký a jesli vůbec nějaký má vztlak. Když jsem ji pustil, tak se obrátila parabolou nahoru, ale jestli na místě vydrží, nebo ji budu používat jako závaží jsem vlastně ani nezjistil. Budu se na to muset zaměřit příště. Každopádně svítí a jak se zdá, tak voda do ní neteče. Více o baterce v rubrice PO DOMÁCKU. JARDA