VRANOV

22.07.07 v 8:00 - Dopoledne jsme vyrazili Tomovým novým vozem. Zapíchli jsme to na malém plácku u lávky což byl Tomův výborný nápad, neb tam byl jakýsi sokl snad přímo dělaný na ustrojení. Okamžitě jsme se stali turistickou atrakcí, neboť v době oběda po lávce proudily davy lidí do restaurací a zpět. Nezbylo nám nic jiného než dělat že tam nikdo není. Na první ponor jsme dolů slezli pod lávkou. Plavali jsme směrem k hrázi. Konkrétně ke kolejím abychom našli plato a sochu. Viditelnost byla suprová kolem pěti metrů a místy i více. Na dně jsme našli spoustu věcí mimo jiné i pár vojenských polobotek. Po velmi dlouhé době jsme konečně narazili na potopené trámy v přibližně deseti metrech. Zapomněl jsem že se máme držet levého a tak jsme pomalu sestupovali dolů do tmy. Viditelnost olizovala šestimetrovou hranici a já byl velmi spokojen. Voda postupně chládla. Kolem se mihla kapitální štika. Sestoupili jsme až do hloubky přes osmnáct metrů a trámům nebylo konce. Otočili jsme se, protože údaj o soše říkal něco o 12-ti metrech.

Nahoru jsme postupovali podél druhého trámu a pak už jsme našli plato, které je mimochodem velice vydařené a i k soše jsme se dostali. Fyzicky socha vypadá že je pod vodou déle než skutečně je. Má upadlý nos a už to není ta bílá kočka jako na souši. Po víně jsme nenašli ani prázdnou láhev a tak ani fotka není. Až Tom udělal pár fotek, tak jsme obrátili a v přibližně deseti metrech jsme se vraceli zpět. Cesta nazpátek byla báječná a bylo na co koukat. Druhý ponor jsme začali v malé zátoce s bójkou a moly. Sjeli jsme do hloubky a plavali směrem k lávce. Byl to sice temný a chladný ponor, ale i tak zajímavý. Nahoru jsme vystoupali po kovových schodech. Po báječném potápění jsme zašli na žvanec do místní restaurace a pak hurá zase domů.

První ponor : začátek 12:51, délka 67 minut, maximální hloubka 18,3 m, průměrná hloubka 8,4 m. Použitá směs : 1200 l Teplota: Vzduch 24°C, Voda max. 23°C, min. 16°C Povrchový interval : 20:02 hod

Druhý ponor : začátek 16:24, délka 27:10 minut, maximální hloubka 22,3 m, průměrná hloubka 11,8 m. Použitá směs : 675,5 l Teplota: Vzduch 22°C, Voda max. 22°C, min. 10°C Povrchový interval : 2:19 hod.

20.08.05 v 8:00 - Protože nám po potápění na Gulášce moc vzduchu nezbylo, tak jsme pátrali kde nafoukat. Obvolal jsem snad všechny plniče v okolí a nebylo možné mít okamžitě k dispozici kompresor. Kamarád, který mi obvykle fouká byl v práci. Dokonce jsem zazvonil u jednoho člověka o kterém vím že se potápí. Nikdy dřív jsme spolu nemluvili. Kompresor bohužel neměl, ale hned ochotně telefonoval kamarádovi do Hodonína tam kde si fouká on sám. Bohužel to nebral. Po delším shánění a ježdění bezcílně po půlce okresu jsme se vydali na Břeclav. Z počátku mi to tam nikdo nezvedal, ale po chvíli jsme se velice dobře domluvili. Zastavili jsme se tedy v Břeclavi a nafoukali co to dá do všech tří lahví ( kolega měl 2 ). Jedna mu ta bestie při transportu nějak z části ušla a tak se nafoukala i tato. Pokecali jsme a pokračovali směrem na Znojmo a dál na Vranov nad Dyjí.

Počasí se vydařilo a tak hupky dupky do vody. Trochu jsem kolegovi záviděl jeho nový sucháč, ale nebylo nijak zima, takže v pohodě. První ponor jsme udělali mělčí a kratší. Bylo třeba to trochu omrknout. Každopádně nejlepší voda byla pod osm metrů hlouběji a na tom jsme se shodli. Druhý ponor následoval po krátké pauze. Zkušenější Tom udával rychlost a směr. Se silnější svítilnou prořezával tmu jak ledoborec cestu ledem. Voda byla dost čistá a ač byla kolem tma, ponor jsme si skutečně vychutnali a shodli se na tom, že tímto směrem ( od mostu směrem k hrázi ) je to mnohem zajímavější. I přes to, že jsme mnoho ryb nepotkali to bylo fajn a bylo na co koukat. Drželi jsme se zhruba na hloubce kolem 14 metrů a plavali jsme podél šikmého dna. V 16-ti už se dno jevilo jako ploché. Ponor se nám dokonce líbil víc než na poutavé Gulášce. Ona ta tma má něco do sebe. Nejnižší teplota vody 18°C. Viditelnost až šest metrů. Maximální hloubka 14,1 m. Počítači se sice nelíbil krátký povrchový interval a tak mi zkrátil bezdekompresní čas, ale vzhledem k délce obou ponorů to bylo irelevantní. Nakonec následovala bezpečnostní zastávka a to už jsem počítači splnil. Po ponoru ještě parťák chtěl něco otestovat na sucháči a to už jsem ho jen sledoval z hladiny. Pak už jsme to zakončili jen svačinkou a chlazeným nápojem v místní restauraci.