KOLEM ŘEKY SVRATKY

27.12.2009

Čas od času vyrazíme s přítelkyní na procházku podél řeky Svratky. Od přítoku zvaného "Čertík" se vydáváme povětšinou proti proudu směrem k přehradě a ani tentokrát tomu nebylo jinak.
Dopoledne jsme tedy vyšlápli. Teplota mírně pod nulou zaručovala schůdnou cestu, jindy blátivou po deštích. Slunci se sice nijak zvlášť svítit nechtělo, ale pro fotografování to nebylo zase tak špatné. V oddechové zóně Riviéra rádi pozorujeme hejno divokých kachen, které tu a tam někdo nakrmí.
Krmení jsem se pokusil využít pro pořízení několika fotografií. Umístění stativu bylo rychlé, byť na něj nadávám čím dál tím víc, a proto ho povětšinou používám jen jako monopod. Pak už jen zapnout blesk a bodové měření s AI servo.
Už jsem měl několikrát možnost divoké kachny fotografovat, ale tentokráte to bylo mnohem těžší než jindy. Hlad a bitka o potravu dávala kachnám příležitost vyvinout nevídaných rychlostí při jejich přemísťování.

Několik foteček se mi však podařilo pořídit. Kdybych chtěl zachytit kachnu při letu, přistání nebo vzletu, musel bych tomu věnovat mnohem více času. Takhle za nějakých deset minut nemůžu očekávat zázraky. Koneckonců šlo o další seznamování s mým novým objektivem. Na protějším břehu se promenádovaly dvě slípky zelenonohé, které jsou pro mne zatím nedostižné a nedaří se mi je zachytit. Někdy si ale na ně udělám pořádně čas.
Pomalu jsme pokračovali z Pisárek dál podél řeky, až jsme došli přes Žabovřesky na území městské části Komín. To, že všude venku spatřujeme kosy a sýkorky, to je celkem běžné, ale uvidět několik sojek už zase tak běžné není. Rozhodně mne to potěšilo a sojka bude brzy dalším objektem pozorování. Nyní však fotografování nebylo možné. Pořeboval bych v tu chvíli objektiv s ohniskem 500mm. Na tohle byla má třístovečka krátká stejně jako u slípky zelenonohé. Chce to však tomu věnovat více času a pak postačí mnohem kratší ohnisko.
Jako všude jinde, i zde na zahrádkách bylo několik havranů. Vyfotografovat ale správně černý objekt, to už chce jisté zkušenosti, které mi zatím chybí. Z lávky jsme pozorovali několik kachen a lysek, které byly i ze břehu dost daleko.

Na ostrůvku, který vznikl díky kořenovému systému stromu, si kačer hlídal své teritorium a jiné kačery tam nepouštěl. Snad se tam chystali na jaře hnízdit. Každopádně si místečko kačer dobře hlídal. Co mne však překvapilo, byla příležitost, již využila ve sporu dvou kačerů slípka zelenonohá a na ostrůvek si v poklidu vlezla hledajíc něco k snědku.
Když jsem se přibližoval, ztratil jsem slípku na chvíli z dohledu, když se schovala za kmen, takže jsem neviděl, jestli svévolně ostrůvek opustila, nebo byla vyhnána kačerem.
Tak či tak, už jsem si zde zvolil pěkné pozorovací místečko a příště už budu vědět, kam jít.

Šli jsme pomalu dál, až jsme se dostali do městské části Bystrc. Zde kromě kachen na vodě trajdaly i dvě labutě. Pokud není ostré slunce, tak je labuť z divokých zvířat to nejsnáze fotografovatelné, a to hned z několika důvodů. První z nich je jejich velikost a váha. Těžko potkáte na vodě něco většího, a tak stačí k fotografování mnohem kratší ohnisko. Druhý důvod je jejich "odvaha" přiblížit se k lidem. Připlují přímo k vám a čekají, co jim dáte :-)
Dalším důvodem může být jejich krásně bílé peří. Scéna se vám prosvětlí a tak máte možnost použít rychlejší závěrku či větší clonu, než byste si mohli dovolit za stejných podmínek například při fotografování lysky černé.
Zkrátka hned máte více světla. Snad proto se tmavší objekty hůře fotografují a občas je potřeba doblesknout.

Proto si myslím, že pro nás amatéry a začínající fotografy zvířat je labuť velká tím nejlepším objektem pro fotografování.

Dále už jsme nepokračovali. K samotné přehradě se vydáme někdy příště...

Děkuji za návštěvu.