SLÍPKA ZELENONOHÁ

14.2.2010

Po nějakém čase jsem zase vyrazil k vodě. Tentokrát ne za potápěním, ale kvůli vodnímu ptákovi, a sice zelenonohé slípce. Pro její nevelkou postavu a neustálý pohyb se mi ji nedaří stále dostihnout. S ohniskem 300mm je to těžký boj, pokud ovšem nebydlíte někde, kde je slípka zelenonohá na pohyb lidí zvyklá a lze ji snadno vyfotografovat i kompaktem se středním zoomem, jako například v Praze :-)

Nejdříve krátké představení...
Slípka zelenonohá patří mezi chřástalovité ptáky. Nelze si ji splést. Lehce ji identifikujete podle zářivě červeného čelního štítku. Červený zobák má žlutou špičku. Její zelené nohy mají velmi nápadně dlouhé prsty s jakýmisi laloky, které se při došlápnutí roztáhnou a umožňují tak slípce lépe chodit na plovoucích listech a pomáhají při plavání. Rychle běhá i plave. Obývá všechny sladké vody a nejraději stojaté, nebo pomalu tekoucí s hustě zarostlými břehy. Vidět ji však lze i na parkových rybníčcích nebo na malých nádržích. Jídelníček má opravdu široký. Od vršků rákosu, přes traviny, vodní plže, hmyz až po všechno co spadne na vodní hladinu. Nepohrdne tedy ani rohlíkem. Některé kusy odlétají na zimu do Itálie a jiné přezimují u nás. Zkrátka jak se komu chce :-)

Zima je silná a vytrvalá. Sněhu je dost a tak i v Mariánském údolí je třeba vodní ptactvo přikrmovat.
Kachny šmejdí po říčce a snaží se najít něco k snědku. Mezi nimi se proplétá i několik kusů slípky zelenonohé. Některé se krmí spolu s kachnami pod přístřeškem na protějším břehu. Jiné pochodují po břehu nebo hledají potravu ve vodě. Světla není příliš a tak nasazuji blesk.
Také na blesk montuji Better Beamer. Jde v podstatě o takový nádstavec s čočkou pro blesk, což má své výhody jednak pro větší dosah záblesku a tím i úsporu energie baterií blesku, a také čočka funguje tak trochu jako rozptylka, což zábleskové světlo maličko změkčí. Nevýhodou se ovšem může zdát vesměs použití manuálního nastavení blesku, což jen člověka naučí s bleskem pořádně pracovat.
Ovšem je tady ještě jedno omezení, a to minimální ohnisková vzdálenost. S Better Beamerem je potřeba mít minimální ohnisko 300 mm, což je u crop faktoru 1,6 necelých 188 mm. Větší ohnisko jde použít bez problémů, ale u menšího bude objekt špatně nasvícen. Zkrátka někde na fotografii už bude nežádoucí stín, protože světlo je čočkou směřováno jen na určitý prostor, ale to jsem hodně odbočil, neb jsem chtěl vysvětlit použití Better Beameru. Nakonec jsou všechny fotografie slípky v tomto článku bez použití blesku.

Zaujímám svůj obvyklý podřep, přičemž kolena využívám jako podpěru pro lokty. Vydržím takto klidně hodinu. Pouze se natáčím tím směrem, kde chci fotografovat. Kolem chodí davy lidí a zase se stávám jakousi brněnskou atrakcí. Snažím se ale nevšímat si toho. Na nevelké ploše říčky, kde není led, se pohybuje mnoho kachen divokých, a protože slípka zelenonohá je mimo můj dosah, občas se zaměřím i na kachny a krátím si tak čekání. Na fotoaparátu mám nastaveno AI Servo AF. Vybírám vhodný ostřící bod a zaměřuji se na blížící se slípku. Pohybuje se na můj vkus poměrně rychle a neustále kýve hlavou. Udržet ostřící bod na jejím oku je pro mne poměrně těžká disciplína.

Když už se slípka zastaví, tak se celá otočí a musím vybrat znovu příhodný ostřící bod. Nakonec kompozici tak nějak vzdávám a vybírám jeden z horních ostřících bodů, abych nemusel při změně směru putování slípky stále body pro servo přepínat. Výběr ostřících bodů tlačítky je holt jedno z úskalí prosté amatérské zrcadlovky. Profíci to mají snadnější :-)
Slípka se ale v mé "blízkosti" nezdržuje dlouho, a protože nenalézá k potravě to, co hledá, vrací se zpět ke krmení a nepohrdá rohlíkem. Další ze slípek už se nepřibližuje, a tak pomulu odcházíme.

Při návratu k autobusové zastávce zpozorujeme přistávání kachen na hladině říčky. Když zastavíme, kachny vylézají ven z vody a blíží se k nám. Snad zaslechly šustot sáčkem od mé techniky. Jedna kachna je natolik odvážná, že příjde až ke mně a za fotku požaduje jídlo. Blesk použít nemůžu, protože je příliš blízko a pečivo už jsme dávno rozdali. Kachna však čeká. Dostává jen zbytky ze sáčku. Nakonec přichází tak blízko, že je to už na širokoúhlý objektiv. S kachnou se loučíme a omlouváme se, že už nic nemáme. Kachna se vrací zpět do koryta říčky.
Byla to vskutku příjemná únorová procházka. Se slípkou zelenohou jsem však ještě neskončil a v příhodném čase si na ni zase počíhám, neboť bych rád pořídil kvalitnější fotografie.