ČLÁNKY

6. Potápění ve Zlíně

Tentokrát jsme přijeli do Zlína už v sobotu. Povídání o potápění jsme měli domluveno na odpoledne, takže si někteří z nás koupili bazén na dvě hodiny, aby jsme do té doby vyplnili nějak čas. Důležité informace jsme se pak dozvěděli přímo v prodejně Oceán Pro a odtamtud jsme šli na bazén. Klasická pětadvacítka, kde se v polovině dno stává prudce šikmým a klesá do hloubky bezmála 4 metry. Někteří z nás měli svou masku, šnorchl nebo i ploutve. Já jsem doma nechal jen zátěžový opasek, protože se mi s ním nechtělo vláčet.

Zpočátku jsem jen fotil, ale vždy jsem po chvíli vlezl do bazénu a potápěl se alespoň na nádech, protože já už vím o co jde a ti co to zkoušeli poprvé by měli jít první, aby si to užili. Velmi mě zaujali zkušení potápěči, kteří v hlubší části bazénu provozovali něco s malým balónem. Ano podvodní rugby ! "Jede" se jenom na šnorchl. O pravidla jsem se nikdy nezajímal, ale viděl jsem to takto : Jeden z hráčů hodí do vody míč, který je naplněn solným roztokem. Je to proto, aby byl trochu těžší než voda a klesl na dno. Na dně někde uprostřed hlubokého bazénu je kbelík, který je zatížen ke dnu, aby se nepřevrhnul a necestoval. V tomto případě se jednalo o nějaký ten sáček s brokovým závažím. Sám jsem si jednou do kbelíku balón hodil, když se tam z bůhdarma povaloval po dně :-)

Vrátím se však zpět k našemu potápění. Byl tam s námi jeden člověk, který měl P* a také si přivezl vlastní flašku, automatiku a další podobné věci. Vidět ho lze na fotografii číslo 7. No to jsem mu opravdu záviděl, protože se mohl poflakovat pod vodou mnohem déle než my ostatní a přitom nebyl nijak závislý na dalším potápěči a jeho octopusu. Letos to bylo opravdu fajn, protože jsem vyfasoval hned 3Kg závaží jak jsem zvyklý ze štěrkoviště. Maska se mi nemlžila, ani mi ji nikdo před ponorem nerozešteloval a i tak jsem si to překontroloval. Šel jsem pod vodu zase s Honzou. Vše bylo naprosto v pořádku, až na malý detail. Ukazoval jsem svému Buddymu, že je všechno v pořádku snad více než je zdrávo. Mám sice zasebou nějakou tu stovku ponorů na nádech už za sebou a s octopusem jenom 4, ale zkušenosti do deseti metrů hloubky nejsou ještě na té úrovni jak bych potřeboval. Totiž vždy když se na mě Honza podíval, tak jsem mu ukázal smluvený symbol. Že by něco nebylo v pořádku, to nepřicházelo v úvahu. Toho dne jsem také přišel na jednu věc. Nevím jak kdo, ale když pravidelně dýchám pod vodou, tak se mi tlak v středoušní dutině vyrovnává mnohem snáz, než když jdu do vody na šnorchl třeba do šesti metrů. Může to být jen takový dojem, neboť na šnorchl jdu ke dnu přímo po hlavě a při ponoru v bazénu jsme šli do hloubky pozvolna, takže si to musím ještě ověřit.

Myslím, že se těšili všichni a snad nikdo neměl strach. Jen u holek se stává, že občas mívají problémy s vyrovnáním tlaku, ale to jen možná proto, že ho buďto nevyrovnávají dostatečně, nebo pozdě. Mě osobně se povětšinou vyrovná tlak v pravém uchu lépe než v levém. To je však u každého jiné. No a abych to nějak shrnul, tak mohu jen říci, že se to povedlo opravdu dobře a z minula tam byli jen manželé Sovkovi a já, jinak tam byli lidi, které jsem předtím neviděl výjma Josefa, který celou akci organizoval. Děkuji Petrovi Sovkovi za fotogafie, které pořídil z nichž jsem použil jednu z nedostatku místa na webu a tuto jsem také neomarkoval svým logem. A také nesporný dík patří jeho manželce za dopravu.