ČLÁNKY

5. Zážitky z dovolené

Nabalil jsem se pěkně, snad kromě baterky jsem měl s sebou všechno. ABCčko, botičky, kameru, podvodní střep, jehož fotografie najdete v galerii v sekci "CHORVATSKO" discmana a další potřebné věci. Ve Veselí nad Moravou jsme spolu s kolegou a ještě několika dalšími lidmi nasedli na autobus. Ano dámy a pánové, jeli jsme do Chorvatska autobusem. Tento atobus byl pouze svozový a přivezl nás do Břeclavi, kde jsme čekali na "náš" autobus, ktrý jel až do Chorvatska. Cestu všichni známe. Přes Rakousko a Slovinsko. Ráno jsme Byli na místě nedaleko města Trogir. Velký hotel Medena mě docela překvapil. Když už jsme museli několik hodin čekat, tak jsme se šli podívat na pláž. Bylo poměrně hezky a moře bylo Klidné. Byl jsem docela utahaný a tak jsem si sedl na lavičku. Přisedla si k nám nějaká holka tak v našem věku. Nikde jinde totiž nebylo místo. Ze zdvořilosti jsem se zeptal : "Taky jste právě přijela?" Zakývala hlavou a pokrčila rameny, přičemž něco zamumlala ve smyslu, že mi nerozumí. "No tak tady si asi nepokecáme." Pomyslel jsem si a nechal jsem ji být. Blížil se čas našeho nastěhování na pokoj a já už se nemohl dočkat až budu ve vodě.

Vybalili jsme si jen nejnutnější věci a kdo co měl tak požvéchal. ( Pojedl ). Vzali jsme s sebou k vodě spoustu věcí a to hlavně já. Neopomněl jsem ani si vzít zátěžový opasek. Voda sice nebyla nijak zvlášť studená, ale po delším pobytu v ní mi bylo zima. Po velmi dlouhé době jsem měl v puse slanou mořskou vodu. Poprvé po tak dlouhé době mi připadala nechutně slaná. Stačilo jen, když se dostala na rty. Další den už mi to nepřipadalo tak hrozné a za celou dovolenou jsem si docela zvykl. Z počátku jsme šnorchlovali jen u kraje v mělké vodě, ale protože tam nebylo co k vidění, postupně jsme se od břehu vzdalovali. Obecně se do Chorvatska doporučují boty do vody. Já mám botky z neoprénu, takže jsem trefil dvě mouchy jednou ranou s ploutvema s otevřenou patou... Musím říct, že mě šnorchlování kolem pláže nijak zvlášť nelákalo. Kromě nějakých ostnatých kuliček a nějaké té rybky nic moc. Začali jsme se soustředit na lov škeblí. Později jsem však přišel na to, že je to chyba. Soustředěním se na určitý typ objektů mi mohou uniknout věci mnohem zajímavější. Jako například ryby, rostliny, či nějaká ta chobotnice. Nalovili jsme si dost škebliček a některé co vypadaly hůře jsme nechali na břehu, ať si je někdo vezme. Samozřejmě jsme všechen čas netrávili jen u moře. Vyrazili jsme také do města Trogir. Musím říct, že se mi tam líbilo. Zvláště uličky na ostrově. Byly tak úzké a všechny téměř stejné, že někam se jimi dostat by mohl být docela problém. Některé restaurace měly raději více vchodů, aby tam člověk vůbec trefil. Byl jsem v Chorvatsku vůbec poprvé, ale připadalo mi to tam docela normální a známé ostatně jako všude jinde na světě. Nějaké fotografie z města Trogir a Split najdete taky v galerii.Na dovolené jsme museli také navštívit nějakou tu restauraci a tak při potulování po městečku jsme zakotvili v přístavní restauraci naproti kanálu s loďkama. Čepovali jako všude jinde v Trogiru Karlovačko. Já ale pivo nepiju, takže jsem si dal jen Colu ( stejná jako u nás...). Zvláštní bylo, že pokud jsme se poflakovali po městě tak bylo hezky, ale jakmile jsme se vrátili že se půjdeme potápět, tak se počasí změnilo, popřípadě začlo trochu pršet. Napadlo nás, žebychom se mohli zajít podívat daleko za nudipláž, kde je kamenité pobřeží. Třeba tam bude dno o něco zajímavější než pod hotelem. No dobrá tedy, vyrazili jsme hned po obědě. Byla to skvělá pizza, ale šla dost ztuha krájet. Sebrali jsme všechno potřebné a zamířili jsme ke skalnatému pobřeží.
Kromě několika děvčat nahoře bez a pár pobíhajících neoděných úchyláků, kteří neustále pobíhali po pobřeží nikde nikdo. Vyhlédli jsme si flek, kde se dá dobře ležet a je poměrně snadný vstup do vody. Fajn, masku jsem osvěžil odmlžovačem a lezli jsme do vody. Byly dost vlny a tak jsem se při obouvání ploutví musel opřít o skálu. Den před tím pršelo, takže voda nebyla taky nic moc a viditelnost průměrná. Zátěžový opasek mi pomohl dostat se vždy kam potřebuji s minimálně vynaloženou energií. K bójce jsme přivázali igelitovou tašku, abychom měli kam dávat škeble. Dno však bylo stejné zde, jako kolem pláže. Dlouho jsme se nezdrželi, protože voda byla dosti studená. Po večerech jsme se svými novými přáteli hráli karty. Vždycky jen několik hodin. Jednoho dne se k nám zatoulala nějaká stará, německy mluvící a na šrot opilá osoba. Zvedal se mi z ní žaludek. Neustále se motala kolem stolu, koukala do karet zprvu Lence, pak Mirkovi a Radkovi. Už ani nevím co kdo udělal, ale nakonec zmizela sama. Taky nás jednoho dne napadlo, žebychom mohli zkusit kulečník. Ovšem to byla chyba. Neměl jsem tágo v rukou několik let a vůbec se mi nedařilo a myslím, že nikomu z nás. Tak jsme se na to vybodli. Další den bylo opravdu hezky. Domluvili jsme se s přáteli, že vyrazíme do města Split. Sedli jsme po snídani na atobus, který nás dopravil do Trogiru, tam jsme přesedali. Neodpustil jsem si filmovat i v autobuse. Moje sedadlo postrádalo značnou část podložky ( podprdelníku ) a třepal se, jakoby se měl rozsypat. Po jisté době jsme do Splitu opravdu dorazili. První co jsme viděli bylo letiště. Když jsme dorazili do centra města, vydali jsme se přes tržnici k historické části města, která je opravdu krásná. Koukli jsme se na rozhlednu, nebo spíše věž se zvonem. Prostě katedrála - PRVOSTOLNA CRKVA.
Výhled na město a přístav byl fakt dobrej. Po prohlídce historické části jsme se přesunuli do přístavu, kde jsme pozorovali trajekt, který právě připlul a otevírá tlamu. Odpoledne jsme to zabalili a vydali se zpět přeplěným autobusem, převážně puberťáků zpět do Trogiru. Celou cestu jsme stáli. Z Trogiru jsme už putovali pěšky. Samozřejmě jsme i přes menší únavu plánovali další podmořskou procházku. Jenže jak na potvoru se začalo počasí kazit a než jsme vyrazili k vodě, na pláži bylo asi jen 6 lidí a ve vodě nikdo. No co, alespoň tam nebude nikdo zavazet. Pohybovali jsme se do sta metrů od břehu a zase lovili nějaké ty škeble. Radek si alespoň vyzkoušel nové ploutve. Ve vodě mi bylo vcelku zima, takže jsem to poměrně brzy zabalil. Jednoho dne nás taky napadlo jít se potápět na druhou stranu pláže, čili blíž k Trogiru. Kamínky na pláži mě trochu tlačily, ale jak jsem se na slunci prohřál, tak jsem s větší chutí lezl do vody. Zjistili jsme, že tady je to nejzajímavější. Dokonce jsem konečně viděl nějaký ten korál, no ale byla to spíš houba :-). Další den jsme zde byli zase. Byl jsem si téměř jist, že pod vodou asi deset metrů od břehu ( betonového mola )vidím amforu. Nechtěl jsem se jí dotýkat, abych se nepořezal, jako se mi to už několikrát stalo. Jenže mi docházel vzduch a já se musel vynořit. Byly vcelku velké vlny, které se mi převalovaly přes šnorchl. Volal jsem na Radka, ať jde za mnou. Hned vyrazil. Problém ovšem byl, že mě vlny nenechaly na jednom místě a tuhle věcičku už nikdo z nás nenašel. Škoda, mohl jsem se teď flákat ve vězení, nebo u Karibského moře s vypůjčenou 12l lahví svojí automatikou Apeks ATX200 a .... No sakra ! Byl jsem už promrzlý a musel jsem ven. Teď tam ta potvůrka čeká na někoho jiného ! Pokud to nebyla obyčejná váza se dvěma ušima. :-) Chyba také byla, že už jsem neměl ani čím fotit. Mít tak fotku, odborníci by mi potvrdili, případně vyvrátili můj báječný objev.

No a tak jsem v moři kromě několika rybek plžů a jednoho žraloka nepotkal v podstatě nic zajímavého. Korály jsem viděl asi dva nebo tři - vlastně houby :-). Naopak smetí je v moři vcelku dost. I v šesti metrech se dají najít sandále, nějaká pneumatika, nebo třeba plechovka od piva. V den svého odjezdu jsme ještě vyrazili do Trogiru. Dárky jsem měl už koupené a tak jsme se jenom šli podívat, abychom zabili nějak čas. Na zpáteční cestě jsme se zastavili v resauraci. Někdo na kafíčko, někdo na pivo a já na juice. Při návratu k hotelu se nám naskytl zajímavý pohled. Neobvyklý způsob šnorchlování a neustálé popichování přátel mě přimělo, abych natočil alespoň kousek z tohoto vystoupení. Podívat se na něj můžete v galerii.