Co je třeba vědět...? 14. Malinko o tréninku

V první řadě je potřeba ke každému tréninku přistupovat zodpovědně.

- Pokud nejsem odpočatý a v dobré kondici a zdraví (např. v pořádku dutiny), tak netrénuji.

- Jestliže jsem sám, nebo s člověkem, který v případě mé nehody nemá potuchy co dělat, tak netrénuji.

- Není-li mi dobře psychicky, nebo se celkově necítím dobře, tak netrénuji.

- Nemám-li v pořádku potřebnou výstroj, nebo chybí-li mi nějaká podstatná část, tak opět netrénuji pokud by to ovlivnilo některý z úkonů. V jiném případě (ne ve všech) lze trénovat, jak se vypořádám bez této části. (Např. Zapomněl jsem doma jednu ploutev - dá se trénovat některé úkony bez ní, hlavně tedy jak se vypořádat se ztrátou této části výstroje) Na druhou stranu není bezpečné trénovat s jednou ploutví potápění na nádech se stejným očekáváním jako s oběma. Zvýšenou námahou jedné nohy v krátké době může nastat křeč a nemusí být pak dostatek času k bezpečnému dosažení hladiny.

- Partner tréninku musí být znalý problémů, které při tréninku mohou nastat. Platí pro něj totéž co pro mne. Pokud jde o trénink v bazénu a na nádech. Nikdy netrénujeme spolu. Trénuje vždy jen jeden. Druhý je na hladině. Kontroluje svého parťáka a v případě problémů je připraven okamžitě zasáhnout. Po dohodnuté době se prostřídají. Střídajícímu (ten který jde na hladinu) necháme vždy chvilku na odpočinek, aby pak v případě mých problémů byl něco platný a neskončil na dně vedle mně.

- Láhev na dně bazénu s automatikou není nezbytná, ale je to dobrá volba. Je však nutno mít na paměti, že jsem dýchal z láhve a při vynořování se také podle toho zachovat. Tedy pozvolna vydechovat.

- Mít na břehu láhev s čistým kyslíkem a maskou na oživení, není u tréninku potápění na nádech marnou záležitostí. Ba co říct. Bral bych to jako nutnost. Není to však marné ani při potápění s přístrojem.

- Není na škodu, aby na trénink dohlížela další osoba. Pokud trénuje více osob, je zapotřebí, aby byly do páru. Každý má tak svého svěřence (jeden trénuje, druhý hlídá a opačně) Není v moci jednoho, aby pomohl dvěma lidem najednou. V tomto ohledu nespoléhejte na plavčíka, pokud s ním nejste přímo dohodnuti. Při tréninku na volné vodě je nezbytný doprovod potápěče s přístrojem. Na břehu (plavidle) musí být však další, který je připraven střídat, nebo pomoci.

- Jestliže trénujeme s přístrojem, pak trénink provádíme vždy v bezpečné hloubce. Pouze po zvládnutí patřičného úkolu můžeme trénink přesunout do větší hloubky. (Např. Vypouštění dekompresní bóje, kontrolovaný výstup na buddyho kompenzátor atp.)

- Jak při běžném potápění, tak i při tréninku je důležité dodržovat správnou hydrataci. Spousta potápěčů toto nedodržuje, aby se jim nechtělo na záchod. Obzvlášť v suchém obleku je to problém. Řešením jsou pleny, nebo ventil na močení. Já sám se potápím v polosuchém obleku a nemám problémy ve vodě operovat přes tři hodiny, bez potřeby jít na wc. Průběžně doplňuji tekutinu v místech vývěru, nebo v zaručeně čisté vodě. Při delším pobytu pod hladinou střídám automatiky a ústa proplachuji. Po více než dvou hodinách pod hladinou má totiž člověk sucho v ústech, což významně snižuje komfort potápění. Proto také preferuji sladkou vodu...

- Při tréninku je důležité používat takovou výstroj, kterou používáme při běžném potápění. Některé části výstroje se totiž mohou od sebe byť i nepatrně lišit. Trénováním s odlišnou výstrojí než kterou používáme běžně, můžeme dát průchod vzniku dalšího problému na který nemusíme být připraveni.

- Jako jeden z treninkových bodů bych rád zařadil i tento : "CVIČENÍ". Zaujala mne zejména jako téma jak pro cvičení, tak pro zábavu. Lze totiž cvičit i v rukavicích a to jak na nádech, tak s rukavicemi s lahví. Lze buď vymezit čas, nebo se pokusit elementy sestavit na co nejméně nádechů. Zkušení by to měli zvládnout na dva jak jsem slyšel.

- Jako jeden z důležitých kroků při tréninku bych nejenom pro začátečníky zařadil naučit se kontrolovat dýchání. Správné dýchání je pod vodou důležité hned z několika důvodů. Jeden z nich je kontrola vztlaku v okamžiku, kdy dofouknutí či odfouknutí kompenzátoru není možné provést v daný okamžik, nebo se jedná o "bezpečnou" hloubku, kdy to není potřeba a lze "kompenzovat" vlastními plícemi. Jednak tím ušetříme vzduch a pak se naučíme lépe pracovat se vztlakem. Dalším důvodem je úspora média. Není neobvyklé, že dva potápěči mají každý jinou spotřebu, která se může lišit i stovkami procent. Může to být jak danou situací, tak psychickým či fyzickým stavem potápěče v danou chvíli (tma, strach, stres, zima, dehydratace...) . Ovšem ani úspora se nesmí přehánět. Jak víme při dýchání vzduchu pod tlakem se naše tělo sytí dusíkem, ale také CO2 při nedostatečné ventilaci plic. Dusíku se "zbavíme" na dekompresních zastávkách kde jej vydýcháme, ale nahromaděné CO2 nás může "zabít" už v hloubce.

Poslední dobou se často objevují případy úmrtí, kdy díky nahromaděnému CO2 potápěč upadl do bezvědomí. Proto je důležité naučit se dýchat klidně i když zrovna řešíme nějakou krizovou situaci. K tomu nám může dopomoci trénování různých činností pod vodou, kdy by se mohla při ponoru zvýšit dechová frekvence. Toto je třeba se naučit kontrolovat, aby za reálných podmínek nedošlo k nechtěné hyperventilaci což by mohlo způsobit upadnutí do bezvědomí. Trénovat můžeme tak, že například pod vodou budeme vázat uzlíky, provádět činnost v předcházejícím odstavci, (postupně námahu zvyšujeme) či opětovné sundávání vystroje a ustrojování nebo sdílet zdroj vzduchu s jinými potápěči a provádět podobnou činnost. Z počátku se můžeme dívat na hodinky (ideální je comp.) a sledovat čas jak rychle dýcháme a porovnat to s dýcháním za ztížených podmínek. Rozdíl je zpočátku velký. Postupem času se to sníží a nebudete muset ani na frekvenci dýchání myslet. Vše je potřeba provádět v chráněném prostředí a pod dohledem.

- Článek zatím není dokončen. Průběžně ho doplním. Díky za pochopení... (J).